Zdravotnictví, pojišťovny, lékaři kontra hloupý volič

Přechození chřipky nebo angíny sebou nese malé riziko závažnějších komplikací či ohrožení života. V podstatě každý z nás někdy chřipku nebo angínu přechodil.
Neléčení rakoviny je naproti tomu VŽDY fatální. Dokonce jde o včasnost nasazení léčby aby se dalo uvažovat o záchraně života. Neexistuje nikdo, kdo by neléčení rakoviny přežil.

Přesto dáváme přednost léčení chřipky a angíny před léčením rakoviny. Proč ? Lékaři z onkologických pracovišť si stěžují že musí dnes a denně rozhodovat o tom, komu léčbu přidělí a komu jí oddálí, přičemž zrovna u rakoviny jde při oddálení prakticky o rozsudek smrti.

Kdo je větší hyena, ten kdo požaduje aby peníze z pojištění šly hlavně na léčení rakoviny a léčení chřipky abychom si platili sami, nebo ti kdo tvrdošíjně trvají na veškeré léčbě hrazené včetně nachlazení, chřipek a angín s vědomím že peníze nestačí a moderní léčba zachraňující životy se tak nedostává všem kteří jí potřebují ?

Prý jedni jsou humánní a druzí naopak nehumánní zlotřilci.

Financování zdravotnictví je neschopné reagovat na překotný vývoj. Moderní léčba závažných chorob je drahá s tím jak se objevují nové postupy a léky, vyvíjí nové přístroje atd. Tak jsme svědky toho, že všichni zdraví máme "zdarma" léky na banální nemoci ( jdete k doktorovi s chřipkou nebo angínou a odnášíte si dvě až tři krabičky v cenách 50 - 100 korun ) a když opravdu vážně onemocníme, divíme se, že jsem až druzí v pořadí a musíme čekat až nemoc postoupí do stádia kdy už je obtížné nám pomoci.

Když ale zdravému člověku řeknete, že by měl odvádět více na zdravotní pojištění, začne pištět cosi o tom, že je chudý a ať to platí ti bohatší, ti co na to mají a že je nehumánní chudáky ještě více obírat zatímco bohatí mají z čeho dávat.

Když navrhnete, že by se to dalo řešit zvýšením spoluúčasti doplácením za běžné léky a zdravotní péči při méně závažných chorobách, opět slyšíte nářky, že chudí na to nemají a ať to platí bohatí.

Když navrhnete alespoň platby za hotelové služby v nemocnicích, slyšíte dojemné příběhy o důchodcích a chronicky nemocných, kteří prý nemají pořádně co do úst.

Té vší argumentaci, proč jsou veškeré platby nad rámec pojištění nebo nedej bože zvyšování pojistného téměř zločinem vévodí pak poukaz na obrovské plýtvání při nákupech techniky a předražování léků a že by se dal nedostatek financí řešit právě zamezením tomuto plýtvání. To prameni z naprosté neznalosti cen lékařské péče u většiny populace. Kdo z vás alespoň tuší, na kolik přijde taková jedna návštěva lékaře například s chřipkou ?

Přes tuto hradbu argumentů se politici nejsou schopni dostat s nějakým smysluplným řešením, pokud by některý s takovým vůbec přišel. Poslední hřebík do rakve dobrým systémovým řešením zasadí lobby farmaceutických firem, které mají samozřejmě zájem na co největším rozsahu hrazených léků, spolu s lékaři, kteří mají zájem na co největším rozsahu hrazené péče.

A co se zdá obyčejnému občanu, který překonal tu hradbu politických žvástů o chudých a placení bohatými (což se dá velice snadno ošetřit vysvědčením pro chudé) jako nejlepší řešení ?

Je třeba především dát lidem jasně znát, kolik péče skutečně stojí. Takže i přes povyk lékařů o administrativní zátěži, zavést povinnost vystavovat lidem účtenky, stejně jako se to děje kdekoliv jinde. Když to administrativně nepoloží obchodníky s potravinami, proč by to mělo být nepřekonatelnou překážkou pro lékaře. Za každou návštěvu ať pacient dostane účtenku, kolik lékař účtuje pojišťovně.

Zavést úhrady léků a vyšetření na banální nemoci z veřejného pojištění jen proti vysvědčení pro chudé. Ostatní nechť si to zaplatí ze svého. Pojištění ať je jen na skutečně závažné nemoci. Kdo bude chtít pojištění i na banální nemoci, ať si zřídí připojištění navíc. Tím se vylučují argumenty levice o chronicky nemocných a chudých důchodcích co nemají ani na chleba.

Jak se vyrovnat s argumentem, že lidé aby se vyhnuli placení budou raději banální choroby dlouhodobě přecházet a tím se vystaví riziku závažnějších důsledků neléčení ? Je třeba počítat s tím, že existuje skupina lidí, kteří jsou skutečně tak hloupí, že o své zdraví nedbají. Už dnes k tomu dochází, vzhledem k nízkému plnění ze sociálního pojištění při nemoci. Lidé ale hazardují se svým zdravím i jinak, kouří, pijí alkohol, jezdí na rychlých motorkách, riskují zdraví při adrenalinových sportech, pracují v život poškozujících podmínkách a vůbec se chovají ke svému zdraví velmi nezodpovědně. Je to prostě na nich, je to jejich zdraví a tady je na místě spíše osvěta, než cokoliv jiného. Kolektivisté nebudou asi souhlasit, protože jejich filosofii je, státe postarej se o mne, ja jsem idiot který se o sebe postarat neumí.

Lidé bez mrknutí oka platí za nepotřebné zbytečnosti tisíce, 150,- za antibiotika nebo 500,- za vyšetření u lékaře je pro ně ale nemyslitelná zlodějina. Tohle myšlení je třeba změnit. Zdraví je to nejcennější co máme, ale chováme se jakoby to bylo to poslední co nás zajímá. Basa piv je lidem přednější než vlastní zdraví ??

Další nevyhnutelný krok k zlepšení stavu jsou přísné tresty pro nehospodárné počínání nemocnic při nákupech vybavení. Důsledná veřejná kontrola musí být. A k tomu může pomoci právě to, že všichni budou znát cenu léčby. Ti kteří mají na starosti dnes veřejnou kontrolu se nechají ovlivnit. Opět si neuvědomují, že i oni mohou být v situaci, že budou potřebovat drahou péči ale systém který sami poškodili kvůli pár korunám úplatku teď nemá na jejich včasnou účinnou léčbu. Ale když lidé netuší, jak je péče drahá, nemají ani možnost tlačit celý systém žádoucím směrem.

Alfou a omegou celého problému financování zdravotnictví tedy vidím především v "utajenosti" cen. Začněme tedy s těmi účtenkami. Jsem přesvědčen, že se pak pohnou i ty další věci k lepšímu. Lékaři budou jistě proti, možná i pojišťovny, ale voličům by to mohlo znít libě, konečně jde o jejich zdraví a kdo neslyší na své zdraví, jde také o jeho peníze, na to by mohl slyšet ten zbytek.

Co myslíte vy ? Je Vaše zdraví cennější než basa piv, měsíční paušál za internet nebo nedělní návštěva kina ?

p.s. Už slyším ten nářek, že znalost cen taky všechno nevyřeší a co vůbec nabízím nějaké řešení, když není všezahrnující, kompletní a pokud možno se zlatou mašlí. A že pokud to nevyřeší vše, tak to stejně nemá smysl.
Tak to není holenkové moji milí pravda. Každé složité řešení složitého problému musí někde začít a někde pokračovat a někdo skončit. Teprve pak je možné říct, zda bylo nebo nebylo úspěšné. Když je tady silný odpor ke změnám z mnoha stran, musí se postupovat po krůčcích. Velké změny naráz nemají šanci.